Šup do krabice

Ahoj! Jsem tu zas s malým reportem toho jak to u nás vypadá. Máme s holčičkama po obědě – byla rajská polívka – mňam a kuře s rýží, opičky šly spinkat do svých pokojíčků a já? Já piju kafíčko. Sluníčko mi hřeje do zad, i Max se vyhřívá. A kolegyňky mi z Olomouce posílají fotky…

Náš nový domov

Tak, a už to přišlo! Jsme přestěhovaní. Máme za sebou první dvě noci v novém, vysněném, domečku. Dva dny uklízení a postupného vybalování mám za sebou. Ještě nám táta musí smontovat skříně u holek v pokojíčku a stolař udělat skříně do ložnice atd, pak už snad vše vybalím a nebudeme žít v krabicích 😀 Sedím…

Jsem zpět!

Jsem zpět! Nebojte, nebyla jsem daleko 😀 byla jsem pořád tady, jen čas a kolikrát i chuť psát byla fuč. Předevčírem mě nakoplo psaní rozhovoru na “cizí” blog. Musím se s Vámi o něj podělit. Najednou písmenka a slovíčka šly samy….a proto, těšte se! Šuplík se mi naplnil návodama a  hlava nápadama. Z Johanky je…

Sponky kam se podíváš

Terezo! Kde máš sponku? Věta, která se u nás ozývá snad stokrát denně. Z mých úst, od manžela, a kdyby mohl, tak to říká i Max. Jediné štěstí, že nemluví a jen občas štěkne. Ale i tak si myslím, že jeho haf kolikrát znamená: Terko kde máš sponku? A tak mi nezbylo nic jiného, než…

Sníííh, snííížek

Hurá! Konečně sněží a je ještě světlo. Rychle odhazuji vařečku, vypínám troubu a jdem se oblíkat. U nás totiž člověk nikdy neví, kdy sníh roztaje a jestli vydrží do rána. Konečně ho můžu ukázat Terezce. Loni byla moc maličká, letos, navlečená jako sněhulák nestačila zírat. Cože? Kulička se rozpouští v ruce? 😀 a cože? studí…

Krůček po krůčku

Už pár týdnů netrpělivě pozorujeme Terezku a očekáváme, že se pustí a sama půjde. Minulý víkend jsem odjížděla na celý den na jarmark prodávat háčkované věcičky a kladla jsem manželovi na srdce, že ho “varuju!”, že budu zláááá pokud se Terka zrovna ten den pustí a půjde! Nestalo se tak. Terinka dál zvesela chodí kolem…

Bolavý zoubek, zoubková víla a nemocný Max

Události uplynulých dnů byly opravdu rozmanité. Začalo to mými zuby, jedna stolička musela ven 🙁 doteď mě bolí celá pusa. Pocit trhání, i přes umrtvení, byl opravdu velice nepříjemný, zvlášť pro někoho jako jsem já. Mám totiž neskutečně velkou fobii ze zubaře. Zubofobie? 😀 Každopádně jsem byla hrdinka (musela jsem, v čekárně mě čekal Robert…

Prší

Konečně prší! Dneska to je docela příjemné zakončení dne. Celý den dusno, vedro…uf. Každý, s kým jsem se dnes potkala, byl nabroušený, protivný. Snad to ten déšť vše spláchne pryč a ráno bude líp. Já jdu vytáhnout tu naši potápku z vany a pak vařím večerní kávu, popadnu háček a pouštím se do nějaké klučičí…